3. Něco málo postřehů o brakteátech.

        Nové zdroje stříbra umožnily králi Přemyslu Otakaru I. provést mincovní reformu v českých zemích, která měla odstranit nedostatky předešlé mince – denáru, který se stal velmi nekvalitním a tím i málo žádaným.

        Pro chybějící písemné zprávy není možné tuto událost přesněji datovat, ale většina badatelů se shoduje na období po r.1210.

        Brakteáty jsou označovány mince ražené na velice slabém střížku z téměř čistého stříbra ( 0,800-0,960, podle druhu mince ) s obrazem převážně panovníka. Obraz je jednoduchý a oproti dřívějším denárům velmi primitivní.

        Mince tohoto typu se nazývají brakteáty až od 17.století ( latinsky BRAKTTEA – kovový lupínek, česky někdy nazývány  „plecháč“ ). Sami současníci se neodklonili od názvu dřívější mince a pokračovali v názvu „denarius“ – denár.

    U brakteátů rozeznáváme tři druhy podle průměru mince - velké   ( d= 37-40mm, Ag 0,900-0,960, m= 1g )

                                                                                            - střední ( d= 27-30mm, Ag 0,800-0,970, m= 0,7g )

                                                                 půlbrakteáty       - malé    (  d= 18-19mm, Ag 0,800-0,970, m=0,35g) 

 

Na Moravě velké nebyly raženy                                          - střední ( d= 17-24mm, Ag 0,800-0,970, m=0,6-0,8g)

                                                                  půlbrakteáty       - malé    (  d= 13mm,      Ag 0,800-0,970, m=0,28g)

( Uvádím jen velmi přibližné obecné údaje, které se liší u jednotlivých typů brakteátů )

 Moravský střední brakteát, Václav II. - dvě korunované hlavy proti sobě a tři věže C 996, katalog 

           Velké typy, které jsou zároveň nejstarší, měly opravdu velmi slabý střížek, což omezovalo běžný oběh mince. Brakteáty se často pomačkaly, zlámaly, praskly nebo jinak poničily. Proto později došlo k redukci průměru. Slabý střížek poskytoval i výhody. Bylo znemožněno udělat jádro mince z jiného kovu a ražba tohoto typu musela být z téměř ryzího stříbra. Obchodníci a majetnější často využívali i možností „vyšších“ nominálů, kdy složili mince na sebe a jednoduše zatočili okraje, čímž  poškodili minci. Vlastností materiálu  využívali také pregéři velmi důmyslně při samotné ražbě, když dokázali razit najednou až dvacet kusů mincí. Srovnali střížky do sloupečku a podložili je měkkým materiálem. Pak stačilo jediné bouchnutí kladivem na razidlo a vysoká produktivita práce byla zaručena ! Bohužel pro nás sběratele. Tato technologie ražby znamenala  možnost proražení prvních a silné nedoražení posledních  kusů, které nelze ani určit.  Hlavním smyslem tohoto počínání bylo zmincovat co nejvíce stříbra z nově otevřených dolů u Jihlavy, zabezpečit co největší zisk králi a vytlačit cizí minci, která tento zisk snižovala. Mincoven bylo velmi mnoho, ale není známo který typ razily, nebo jestli nějaké odlišující znaky používaly. Dnešní odhad je kolem 17. Jediným vodítkem je rozdíl mezi českými a moravskými brakteáty ( tvar střížku a  nálezy jsou jasně charakteristické pro některé typy a tím je určují danému území ). Velkým problémem je přiřazení jednotlivých typů různým panovníkům. Je hypotetické protože se jedná o němé ražby bez opisu. 

        Přes vysokou produkci mincí a nařízení, že všechny platby se budou provádět jen mincí a ne přímo kovem a naturáliemi, čímž vstoupila i mezi prostý lid ( platba daní), se těchto mincí mnoho nedochovalo. Příčin je asi několik : brzká náhrada pražskými groši, slabý plech mince pro uložení a dochování v nálezech, relativně klidná situace v zemi (méně nálezů), častá výměna a nahrazení novým typem, vysoké poškození samotným oběhem, ničení tavbou „výtvarně nedostatečných“ mincí v pozdějších dobách,… …

Proto jsou dnes převážně nedostupné nebo vysoce ceněné. Zejména velký český brakteát v dobré zachovalosti je muzejní záležitostí, která málokdy pronikne na sběratelský trh. Dostupnější pro sběratele jsou pak zejména některé střední typy, i když  jejich cena neustále roste.

        Mincovní reforma se však plně nepodařila. Nadále v našich zemích obíhaly mince cizí. Podle nálezů zejména feniky vídeňské jsou častým průvodním platidlem brakteátů. Feniky Přemysla Otakara II. jsou raženy čtyřrázem, někdy i výjimečně na rubu ( rub je ale málokdy patrný, díky technologii ražby ). Byly raženy nejen ve Vídni, ale podle současných poznatků různými nájemci i na Moravě. Zejména v posledním období vlády Přemysla Otakara II. a po jeho smrti jsou na Moravě masivním oběživem.

     Jsou z velmi kvalitního stříbra ( cca Ag 0,8), obraz je jako u brakteátů až  primitivní ( zvířata, symboly,..). Jde až na malé výjimky o němé ražby bez popisu

Vídeňské feniky Přemysla Otakara II.

Vyobrazení některých brakteátů podle Františka Cacha - Nejstarší české mince III.

Moravské brakteáty

a ) Vladislav II, Přemysl, Vladislav III.,Přemysl Otakar , Přemysl II., Bruno

b ) Přemysl Otakar II.

c ) Přemysl Otakar II

d ) Václav II.

 

     zpět na hlavní stránku